2013-07-24

Anime that I've seen/僕が見たことのあるアニメ

ああっ女神さまっ
藍より青し
AIR
BLEACH
BLOOD+

カウボーイビバップ
デスノート

エレメンタル ジェレイド

エルフェンリート
一騎当千
LOVELESS

マドラックス

舞-HiME

おねがい☆ティーチャー
おねがい☆ツインズ

ローゼンメイデン

灼眼のシャナ

天上天下
ヴァンパイア騎士
N・H・Kにようこそ!
少年陰陽師 
結界師
R.O.D.
X/1999
ちょびっツ
×××ホリック

ツバサ-RESERVoir CHRoNiCLE

涼宮ハルヒの憂鬱
げんしけん
黒執事

君が主で執事が俺で
ラーゼフォン

フルメタル·パニック
とある魔術の禁書目録
ナイトヘッドジェネシス
Ef: A Fairy Tale of the Two.
君が望む永遠
コードギアス 反逆のルルーシュ
GANTZ
CLANNAD
Chaos:Head
魔法少少女まどか☆マギカ
MONSTER

NOIR
.hack
攻殻機動隊
遊☆戯☆王
幽☆遊☆白書
ドラゴンボール
D.Gray-man
化物語
刀語

ゼロの使い魔

SHUFFLE!
ロザリオとバンパイア
ひぐらしのなく頃に

学園黙示録 HIGHSCHOOL OF THE DEAD

レンタルマギカ

WHITE ALBUM
サムライチャンプルー
美少女戦士セーラームーン

NARUTO—ナルト

True tears
月姫
月詠
かりん

トリニティ・ブラッド

DARKER THAN BLACK -黒の契約者
スパイラル〜推理の絆

日常
さよなら絶望先生

荒川アンダー ザ ブリッジ
夏目友人帳

地獄少女

Serial experiments lain
クロノ クルセイド
神霊狩/GHOST HOUND

Sola
BPS バトルプログラマーシラセ
BLACK CAT
黒神
CODE-E
東京アンダーグラウンド
涼風

鋼の錬金術師
灰羽連盟
Ergo Proxy

アクセル・ワールド

Angel Beats!
Another
家庭教師ヒットマンREBORN!
Fate/
デッドマン・ワンダーランド
ジョジョの奇妙な冒険
これはゾンビですか?
デビルメイクライ
そらのおとしもの
Kill la Kill
銀魂
機動戦士ガンダム
進撃の巨人
RD 潜脳調査室
寄生獣 セイの格率
ワンパンマン
BTOOOM!


2013-05-17

přehled dějin Japonska od prehistorie do předmoderní doby

Pro dataci tradičních historických období použiji Slovník japonské literatury (str. 332) od Vlasty Winkelhöferové, zbytek je z knihy Historie Japonska: Od doby kamenné po supervelmoc(3. vydání, 2012) od Kennetha Henshalla.Data jsou vždy jen přibližná, ale měla by stačit na utvoření dobré celkové představy.

období kultury Džómon (? - cca 300 př. n. l.)
první keramika (na světě?), detaily období stále předmětem výzkumu
období kultury Jajoi (cca 300 př. n. l. - cca 300 n. l.)
400 př. n. l. - 1 n. l.
:
přechod od lovu a sběračství k poměrně stabilnímu zemědělství založenému na pěstování rýže (Japonsko ji ze všech zemí východní Asie přijalo nejpozději)
400 př. n. l.: příchod přistěhovalců z pevniny, zpracování kovu
1 n. l.: objevují se první království
od 1 n. l. dále: rozvrstvení společnosti
od 50. n. l. dále: soustavný styk s kulturami kontinentu
období kultury mohyl/Kofun (cca 300 n. l. - 6. stol.)
250-500.: objevuje se stát Jamato
450: uvedení čínského písma (poprvé soustavné)
období Asuka (552-645)
550: uvedení buddhismu (korejskými učenci, ale chápán už více méně jako čínské náboženství)
období Hakuhó (645-710)
600-700: adaptace čínského politického, zákonného a správního systému
700: tvorba mytologie za účelem legitimizace vlády dvora Jamato přisouzením mu božského původu
období Nara (710-794)

700-800:
po čínském způsobu založený stát ricurjó na svém vrcholu.(podle Labuse "...starověký stát spravovaný podle konfuciánských správních norem (trestních norem ricu a správních norem rjó). Předpokládal výkonnou moc císaře a civilní vlády, která měla spravovat celou zemi, rozdělenou do provincií.")
období Heian (794-1185)
800 a dále:
centralizovaný stát postupně přichází o své příjmy, půdu a moc a ty přecházejí na válečníky v provinciích.
900-1100: dvorská "vysoká kultura" na svém vrcholu (Gendži monogatari- první román na světě)
období Kamakura (1185-1333)
konec 12. stol.:
válečníci z provincií převezmou skutečnou vládu, Minamoto no Joritomo se stává šógunem.
1250+: Japonsko přežívá útoky Mongolů. od té doby...
období Muromači či Ašikaga (1333-1573)
Šógunát
neusttále ztrácí podporu, následují občanské nepokoje.
1450-1600: pokračuje občanská válka (sengoku džidai=období válčících států-neplést s Čínou, kde probíhalo stejně pojmenované období v šestém až třetím století př. n. l.! )
období Azuči-Momojama (1573-1603)
1550:
příchod Evropanů
konec 16. stol.: země nakonec znovu sjednocena pod veliteli Odou Nobunagou a Tojotomim Hidejošim. Tokugawa Iejasu se stává hlavní silou v zemi.
období  Edo či Tokugawa (1603-1867)
začátek 17. stol.:
znovu ustaven šógunát.
1600-1650.:
cizinci vyhnáni, křesťanství potlačeno
cca 1650.: konec zavádění šógunátních mechanismů kontroly nad zemí.
1650 a dále: změna samuraje na úředníka, vyvíjí se nová kultura střední třídy (zábavní čtvrti, pokleslé sexuální mravy, zábavná literatura, divadlo kabuki a džóruri).
1700 a dále: vývoj nacionalismu se základnou v šintó. Počet obyvatel se ustaluje, ekonomika prosperuje.
1750 a dále: rozšíření vzdělání (Japonsko "nejgramotnější zemí světa").
konec 18. stol. a dále: cizinci opět začínají přijíždět, zvyšuje se nespokojenost veřejnosti s vládou šógunátu.
1850 a dále: cizinci využijí síly, znovuotevření země, ponížení pro Japonsko.
1860 a dále:
samurajové z vnějších knížectví se staví proti šógunátu, svržen převratem, restaurace císařské moci (skutečnou moc ale mají v rukou hlavně válečné rody z provincií Čóšú a Sacuma).

2012-08-31

Japonská poezie- témata


Nejprve stručně pojednám o tématice japonských básní, v dalším článku o historickém vývoji jednotlivých básnických forem japonské poezie.. Za základ si vezmu stať Harua Širaneho ze sborníku "Sny a stíny: Tanizaki a japonská poetika v Praze" nazvanou "Láska ve čtyřech ročních dobách, čtvero ročních dob v lásce. Od Kokinšú k modernímu haiku.": a přidám k ní pár vlastních komentářů a poznámek.

ROČNÍ OBDOBÍ

"...Sbírka Kokinšú (vzn. 905, viz pozn. č. 1) má šest sezónních svazků. Dva pro jaro, jeden pro léto, dva pro podzim a jeden pro zimu.Hlavní podtémata jsou vyjmenována níže podle pořadí jejich výskytu (více pozn. č. 2).

JARO, dva svazky (134 básní)
Začátek jara, pozůstatky sněhu, jarní mlha, slavík/pěnkava (uguisu), mladá zeleň (wakana), zelené louky, smuteční vrba, návrat divokých husí, (bílé či červené) květy slivoně, třešňové květy, roztroušené květy, vistárie, zákula japonská (jamabuki, druh růže. náznakový překlad Švarcové "zlatistá horská růže"), odcházející jaro.
LÉTO, jeden svazek (34 básní)
Začátek léta, trojpuk (unohana, náznakový překlad Švarcové "bílý déšť květů"), kukačka (hototogisu), citrusové květy (hanatačibana, ), drobný májový déšť (samidare), konec léta.
PODZIM, dva svazky (145 básní)
Začátek podzimu, podzimní vítr, svátek hvězd (Tanabata, 7.7.), podzimní smutek, podzimní měsíc, brouci, divoké husy, jelen, lespedézie dvoubarevná (hagi), svlačec (asagao), kozlík lékařský (ominaeši), sadec (fudžibakama), kavyl (hanasusuki, vysoká stepní či pampová tráva), hvozdík (nadešiko, Fialův konotační překlad: "hladěnka"), podzimní tráva, rudé (javorové) podzimní listí (momidži), chryzantéma, spadané listí (očiba), podzimní louky, konec podzimu.
ZIMA, jeden svazek (29 básní)
První zima, led, sníh, zasněžené květy slivoně (skromnost a odolnost), konec roku.

Sezónní podtémata v každém z těchto období se objevují ve velmi specifickém pořadí s velmi specifickými asociacemi. Začátek jara značí příchod mlhy. Ještě mezi zbytky tajícího sněhu se rozezpívá slavík, ohlašujíc příchod jara. Lidé sbírají mladou zeleň na divokých loukách, padá jarní deštík a na vrbě vyraší poupata. Divoké husy se vrácí z jihu, slivoňové květy rozkvetou a rozletí se všude kolem. Třešňové květy rozkvetou a vytratí se. Vistárie a jamabuki (zákula japonská) značí konec sezóny a všichni cítí lítost z odchodu jara. Podobné příběhy existují i pro léto, podzim a zimu.
Jedním ze zvláštních znamení těchto příběhů je jejich vnitřní rozdělení na pohlaví. Většina květin v sezónních svazcích se spojuje se ženami: ominaeši (doslova "ženská květina"), vrba (spojována s obočím do oblouku a dlouhými vlasy, ohebností a svěžestí symbolizuje mladou ženu), květy slivoní, vistárie, zákula (jamabuki), trojpuk (unohana), svlačec (asagao) a hvozdík (nadešiko). Například asagao, doslova "ranní tvář", se spojuje s tváří milenky ráno. Nadešiko (doslova "hladěnka") je dívka či mladá žena vychovaná mužem.
...
Ptákům a zvířatům v sezónních svazcích Kokinšú zase bývá přisuzováno mužské pohlaví. Slavík (uguisu) je muž snažící se najít ženu (kterou představují květy slivoně). Kuina (chřastál vodní) se svým "ťukavým" tokáním je návštěvník klepající na dveře. Jelen, jedno z hlavních letních témat, je samec toužící po partnerce, často znázorněné keřem lespedézie (hagi) nebo kozlíkem (ominaeši). Žába, jedno z jarních témat, značí žabáka toužícího po družce. Ve zkratce, květiny jsou ženy a zvířata či ptáci jsou muži.

LÁSKA

Představa lásky tak, jak se objevuje v Kokinšú, se zásadně liší od moderního evropského pojetí "lásky", které naznačuje vášnivé pouto s jiným člověkem. V klasické poezii láska znamenala touhu být s osobou opačného pohlaví, která je nepřítomná či mimo dosah. Znaky použité pro lásku v Manjóšú znamenají doslova "osamělý žal". Skládat verše o lásce tedy znamenalo skládat verše o osamělém žalu. Koi (romantická láska) je o bolesti z odloučení či odtržení od objektu touhy, nikdy o radosti ze vzájemného setkání.
361 milostných básní v Kokinšú je seřazeno chronologicky tak, aby vytvořilo příběh lásky. V prvním svazku básník či mluvčí se zamiloval do jiné osoby po tom, co o ní pouze zaslechl či ji krátce zahlédl.  Láska mučící mluvčího je objektu touhy neznámá, což dělá vše ještě bolestnějším.
Druhý svazek rozvíjí téma neopětované lásky, kde básník vyjadřuje rozhořčení nad mlčenlivostí či necitlivostí druhé strany.
Ve třetím svazku se mluvčí konečně setkává s druhou stranou, ale místo aby se soustředil na setkání, které není vůbec popsané, lpí na bolestném loučení, následné nemožnosti setkat se znovu a obav ze skandálu a drbů.
Ve čtvrtém svazku se vztah hroutí, nastupují pochyby a nejistota. Milý chodí sotva kdy na návštěvy či zmizí, zanechávaje pouze připomínky na dřívější vztah.
V pátém svazku vztah skončí. Básník se nostalgicky ohlíží či marně čeká. Mluvčí nenávidí přelétavé partnerovo srdce, přemýšlí, co se stalo až se konečně smíří se skutečností.

LÁSKA V ROČNÍCH OBDOBÍCH

Příběh lásky v mileneckých svazcích Kokinšú je přímou paralelou k čtyřem ročním obdobím. V sezónních svazcích , tak jako muž toužící po ženě v prvním mileneckém svazku, touží básník po příchodu určitého ptáka (kukačky v létě, slavíka na jaře...) či netrpělivě čeká na květy určité rostliny či stromu (jako slivoň či třešeň na jaře či trojpuku v létě). Touha po určitém přírodním fenoménu se rovná touze po milenci v prvním či druhém svazku o lásce.(
Stejně tak důležitá le lítost nad nečekaně rychlým či náhlým odchodem sezónního objektu, jako třeba třešňových květů. Důraz není kladen na třešňové květy v jejich rozkvětu, jako spíš na jejich očekávání a lítost nad jejich náhlým odchodem.  Touha na sebe bere dvě tváře: očekávání (či potlačovaná touha) a lítost (či nostalgické vzpomínky na ztracené). Sloveso šinobu svými dvěma významy ztělesňuje tyto dvě strany lásky. Mlůže znamenat potlačování nostalgické touhy a lítostivé ohlížení za minulostí. Oba přístupy jsou centrální těmto básním.



POZNÁMKY
(1)Kokinwakašú, zkráceně Kokinšú česky "Sbírká starých a nových (japonských) básní", první sbírka 31 slabičné formy tanka zhotovená na císařský příkaz.
nadešiko- v japonštině existuje též související spojení jamato nadešiko, doslova "japonský hvozdík", označující ideální partnerku.

(2)Předmluvy k jednotlivým ročním obdobím podle knihy "Bašó: Měsíce, květy" od Miroslava Nováka

JARO- Čas, kdy básník píše o bílých rybkách v řece, o vonících trnkách, o lásce kočičí, o pěnkavě a zamženém měsíci v nebi. Čas jara, skřivanů a ranních mlh, čas deštíků, fial, vlašťovek a horkého chvějícího se vzduchu. Čas mladých květů a mladých kvičal, zeleného lopuší a motýlů nad ním, čas mušek a sakur, křičících vrabčat a růží, kvetoucích hluboko v lese.
LÉTO- Čas, kdy básník haiku sní o netopýrech a lískách, o pláči starých pěnkav, o květech a obilí, o rozkvétajícím lilku a voňavém větru. Čas kukaček a moskytů, světlušek a polních prací, čas slunečnic, moruší, lilií a letní trávy. Čas, kdy pomíjí květ i měsíc, čas letních nocí, svěžích pramenů a kvetoucích tykví, čas křišťálové vody a prvního melounu, letního moře a cikád, čas blízkého podzimu.
PODZIM- Čas, kdy básník haiku cítí podzim i v posledních vedrech, čas svlačce, ostřice a slézu, čas úplňků a nočních blesků, čas fičících větrů. Svátku mrtvých a růží. Čas krásných měsíců, cvrčků a brouků, kavylu a vážek, trávy a růže stolisté, čas šípkových růžiček a mlh. Čas pozdního podzimu, jelení říje a padajících kaštanů. zvonících tlouků na prádlo a chryzantém, čas hříbků a modřínových šišek, ptáků, táhnoucích podzimním šerem, zrajících tykví dýní a travních semen vysypaných větrem, čas břečťanu pod prvním jíním.
ZIMA- Čas, kdy básník píše haiku o studených deštích, čas řípy a ředkve, čas padání listí a chystání pece. Čas zimních dnů, jíní a chladu, hasnoucích uhlíků a zmrzlých chryzantém. Čas, kdy i básníci přezimují, čas sněhu, ledu a krup, čas končícího roku a novoročních trhů.

2012-08-24

Japonsko- ano či ne?

Objevilo se přání, abych snížil odbornou zaměřenost svých článků a zaměřil se více na laické čtenáře. Rozhodl jsem se tedy napsat pár příspěvků pro lidi, kteří o Japonsku, respektive východní Asii moc nevědí, a cítí potřebu rozšířit si obzory. V prvním z nich se lehce dotknu základní otázky, proč bychom si mohli chtít své obzory tímto směrem rozšířit a na jaké překážky při jejich rozšiřování můžeme narazit. Dovolím si k tomu částečně použít nápady z jednoho článku na blogu www.japaneselevelup.com, trochu je okomentuji a přidám pár vlastních postřehů.

I. Motivace ke studiu Japonska a japonštiny
Zde je pro začátek slušný seznam obecných důvodů, proč se většina lidí zajímá o Japonsko.

1.Japonsko má třetí největší ekonomii na světě (podle CIA 5,, a jen slabě zaostává za Čínou)
Jak je vidět z tohoto grafu na stránkách americké stanice CNN a vytvořeného podle informací Mezinárodního měnového fondu, v roce 2010 si vyměnila místo s Čínou a posunula se na místo třetí, kde se drží a bude nejspíš držet až do roku 2017. Podle studie euromonitoru z roku 2010 se situace v roce 2020 změní tak, že první bude Čína, za ní USA a za ní Indie, ale Japonsko se udrží na stále atraktivním čtvrtém místě. Zde jsou konkrétnější informace v češtině na stránkách velvyslanectví ČR v Tokiu.
2. Japonské společnosti patří mezi ty největší na světě.
Například jen v Čechách jsou 2 pobočky Toyota motors, poslední založená roku 2002, která je podle anglické wikipédie 10. společností s nejvyšším příjmem (podle CNN dokonce 8., podle časopisu Forbes 25.), jedna pobočka Hitachi Ltd. založená v roce 2006 (38./40. místo) a jedna pobočka Hondy (44./45./59. místo, založena 1993) a v tomto duchu bych klidně mohl pokračovat dál.
3. Japonsko je světový vůdce v oblasti technologií a inovací
4. Japonsko je hromadný dovozce cizího zboží (5. největší)
5. Japonština je bránou k čínštině (díky znakům převzatým z čínštiny)
6. Studiem Japonska vám představí ostatní asijské země (zejména Čínu a Koreu).
7. Japonština vás odliší, protože většina lidí v naší zemi nemluví plynně japonsky

To i v Čechách platí stále
8. Ponořením do jiné kultury získáte lepší porozumění a hrdost na vlastní kulturu.
9. Japonská literatura je hodnocena jako jedna z nejlepších v ohledu na množství i kvalitu a jen velmi malé procento je přeloženo do evropských jazyků.
10. Japonská televize a filmy jsou úžasné (viz např. populární Kruh, Kurosawových Sedm samurajů atd.)
11. Japonci jsou jedni z nejčastějších uživatelů internetu.(podle různých zdrojů 3.(CIA)/4.(internetworldstats a wikipedia)/21.(Global finance magazine)
12. Japonsko je skutečně jiný svět, a k jeho plnému prožití musíte umět plynně japonsky
13. Japonci/Japonky jsou poměrně dost atraktivní (hodně tomu přispívá jejich starost o vzhled a módu)
14. Japonsko často udává světové trendy
15. Mnoho evropských a amerických firem má dnes zastoupení v Japonsku
16. Japonsko má neobyčejně bohatou a starou kulturu, historii a estetickou tradici.
17. Japonsko je centrum, anime, mangy a videoher
18. Váš životopis na sebe upozorní bez ohledu na to, zda váš perspektivní zaměstnavatel má nějaké využití pro japonsky mluvící zaměstnance.
19. Obecně budete imponovat přátelům, rodině i opačnému pohlaví.
20. Ovládnutí japonštiny plynně z vás opravdu udělá chytřejšího a pragmatičtějšího člověka.
21. Ovládnutí japonštiny plynně zlepší vaši schopnost dělat víc věcí najednou, protože to mozek přesně dělá podvědomě při přepínání mezi jazyky.
22. Plynná znalost cizího jazyka je dobrou prevencí všech možných neurologických onemocnění vznikajících stárnutím (např. Alzheimer atp.)
23. Japonská hudba je velmi rozmanitá a prostě skvělá (žánry zahrnují vše možné tradiční balady enka, pop, rock, folk, rap, až po specificky japonské fenomény, jako visual kei, tarento, anisongy etc., takže si vybere snad každý)


Co se týče japonštiny obzvláště, v první řadě je třeba rozbít jeden mýtus, který v Evropě vládne velmi dlouho a který zastaví většinu lidí před tím, než vůbec začnou o japonštině přemýšlet- že je až moc složitá a jiná, a pro evropský mozek prakticky nenaučitelná. Věřte mi, není to vůbec pravda. Naopak, dovolte mi uvést pár výhod, které ze studia japonštiny plynou.

1. Japonština má velmi jednoduchou výslovnost- samohlásky (až na drobné odlišnosti) jsou stejné jako v češtině, ze souhlásek může být problematické snad jen specifické "r".
2. Japonština má jen dva časy- minulý a neminulý.
3. Japonština nemá rody, pády ani koncovky pro každou osobu, jako třeba latina, francouzština nebo němčina. Nemusíte řešit dokonce ani určité/neurčité členy jako v jinak jednoduché angličtině.
4. Japonština neřeší velká/malá písmena.
5. Spousta cizích slov je z angličtiny a jejich význam se s trochou cviku dá odhadnout (furendorí=friendly=přátelský atd.)
6. Japonci bývají vůči cizincům učícím se japonsky zpravidla velmi tolerantní (nepeskují, nesmějí se, naopak chválí, tleskají a jsou vždy ochotní pomoci).
7. Na rozdíl od čínštiny, japonština nemá tóny.
8. Japonské písmo (2 abecedy kana + znaky kandži) je jedním z nejelegantnějších a prostorově nejúspornějších písem světa.
9. Japonština v podstatě nemá jednotné a množné číslo- má prostředky na jeho vyjádření, když je to potřeba (zdvojení slova, sufixy -tači, -ra, -gata atd.), ale kategorie čísla není nezbytnou součástí japonského slova.
10. Přes svůj ekonomický růst není čínština tak lukrativní jako japonština. Mnohem více Číňanů než Japonců například umí anglicky a celkově mají mnohem menší problémy s jazykovým přizpůsobením se jinému prostředí, rádi imigrují, často s cizinci obchodují (v angličtině), a hlavně- čínských mluvčích a studentů čínštiny je obrovské množství, tudíž velká konkurence. Japonci jsou tedy potencionálně lepšími zákazníky pro překladatele/tlumočníky, než Číňané.


II. Základní překážky při studiu Japonska a Japonštiny
Nejprve je třeba zdůraznit něco, co je jistě většině čtenářům jasné: studovat japonský jazyk a kulturu- mám na mysli kulturu v tom nejširším smyslu slova, tj. souhrn duchovních a materiálních hodnot vytvořených určitou společností v průběhu její existence, jinými slovy cokoliv, co nevzniklo působením přírody a co by neexistovalo, nebýt lidí- rozhodně není levná záležitost. Ať už jde o internet, učebnice, odbornou literaturu, beletrii, filmy, seriály či mangu a anime, všechno něco stojí, a většinou ne zrovna málo. I v případě, že máte dostatečné finanční prostředky, je tu problém s dostupností určitých materiálů, z nichž některé nenajdete v knihkupectvích vůbec a i v knihovnách jen stěží.
Další problém, na který může český zájemce o Japonsko narazit, jsou čínské znaky, čecháčky s oblibou přezdívané "rozsypaný čaj". Je pravda, že každý znak má v průměru deset až dvanáct tahů a že například k tomu, abyste mohli bez problémů číst většinu (cca 93%) japonských webových stránek, musíte jich umět přečíst alespoň 1000. Japonština má ale oproti v současné době čím dál tím víc protežované čínštině mnoho výhod.

1. Výslovnost čínštiny je těžká. Podle slov české sinoložky Hany Třískové "Její zvukový systém se značně liší od systému českého. Navíc řada hlásek zní docela jinak než naše hlásky. Pokud nebudete brát tyto rozdíly na vědomi, budete mluvit čínsky stylem: 'Plosím váženou lýži.' (Knížka o čínštině, str. 141)."
Naproti tomu výslovnost japonštiny je velice jednoduchá. Podle Japonské konverzace nakladatelství Rebo, na níž se podíleli i japanolog David Labus a Alice Kraemerová: "Z evropských jazyků se japonské výslovnosti nejvíce blíží španělština. Pro Čecha nepředstavuje japonská výslovnost žádný problém.V japonštině nejsou žádné obtížné přízvuky nebo složité výšky tónu. Vše se vyslovuje dost monotónně. Tázací tón je stejný jako v češtině."
2. Čínských znaků je víc, než japonských. Zatímco v praxi si vystačíte s nějakými 950 znaků na 90% jakéhokoliv současného (čínského) textu, což se zas tak neliší od japonštiny, čínské děti by se se do konce střední podle výnosu z roku 1988 měly naučit 3 500 znaků, zatímco od roku 2010 se jich japonské děti za stejné období mají naučit 2 136. Nejtěžší je ale prvních 100 znaků. Později se začnou vytvářet mentální vzorce, díky nimž si znaky zapamatujete podle jejich jednotlivých částí. (viz Knížka o čínštině, str. 60-61)
3. U čínštiny zůstáváte odkázání pouze na znaky, kdežto v japonštině pro začátek postačí naučit se dvě slabičné abecedy (48 slabik každá, celkem tedy 96 nových písmen) a můžete číst texty a mangu určené pro děti- buď jsou napsány pouze abecedami, nebo je výslovnost připsaná ke znakům (tzv. furigana, příklady zde a zde). Čínská abeceda pin-yin (vyslovuj pchin-jin) v konbinaci s tónovými znaménky je sice také považována za rovnocennou znakovému zápisu a při přepisu čínštiny mezinárodně uznávána, ale zdaleka není tak často využívaný v jazykové praxi mimo učební texty, jako japonská furigana. Navíc, jak upozorňuje Liščák, ne všichni Číňané dovedou pchin-jin správně používat (Čína, str. 19)
4. Žádné tóny! Standardní ("mandarínská") čínština má 4 a kantonština dokonce 9. V japonštině se ale, až na drobné rozdíly mezi dialekty, tóny nestávají nositeli významu.


Další překážka, která lehce odradí potencionálního zájemce, je složitý systém vyjadřování zdvořilosti. V zásadě se setkáváme se čtyřmi úrovněmi zdvořilosti, přičemž tu poslední můžeme rozdělit do dvou podskupin. Pro ilustraci v závorce uvedu příslušný tvar slovesa "dělat" v japonštině.

1. Zokugo ("řeč gangů")- vulgární a slangové výrazy (šijagaru)
2. Tameguči ("neformální oslovení")- odpovídá našemu tykání (suru)
3. Teineigo ("slušný jazyk")- odpovídá zhruba našemu vykání, obecně jazykově nepříznakový (šimasu)
4. Keigo ("zdvořilý jazyk")- při rozhovoru s nadřízenými a váženými osobami. Lze dále dělit na

a) Sonkeigo ("uctivý jazyk")- používáme při mluvení o jiném (nasaru/nasaimasu)
b) Kendžógo ("skromný jazyk")- používáme při mluvení o sobě (itasu/itašimasu)

Cizinec si však v praxi, alespoň v úvodních stádiích, zcela vystačí se slušným jazykem (3.), nikoho tím nepohorší ani neurazí. Přesto je z důvodů přehlednosti dobré začínat nejzákladnějším, neformálním stylem (2.) a učit se ho třeba jen pasivně, neboť od něj se všechno vyvíjí a setkáváme se s ním ve slovnících.

2012-05-07

O pokroku a "starých dobrých časech"

"Až vyrostete, zjistíte, že spousta lidí nevěří v 'pokrok'. Na ohavných skutcích našich vlastních současníků vám budou dokazovat, že 'svět se vlastně nemění'. Doufám, že nebudete takovým řečem věnovat příliš mnoho pozornosti. Víte, našim dávným předkům trvalo téměř milion let, než se naučili chodit po zadních nohou. Další řada staletí musela uběhnout, než se jejich zvířecí chrčení změnilo ve srozumitelný jazyk. Psaní - schopnost zachovat myšlenky pro dobro příštích generací, bez něhož by žádný pokrok nebyl možný - bylo oběveno před pouhými čtyřmi tisíci roky. A nápad, že by šlo přírodní síly změnit v poslušné služebníky člověka, byl ještě docela nový za časů vašeho vlastního pradědečka. Tak mi připadá, že jsme udělali pořádný pokrok, a neslýchaným tempem. Možná věnujeme trochu přehnanou péči prostému životnímu pohodlí. To se ale postupem času změní a jednoho dne se jistě začneme potýkat i s problémy, které se netýkají jen zdraví, platu, vodovodu a vůbec věcí technických.
Nevzhlížejte také, prosím, k těm 'starým dobrým časům' s příliš velkým sentimentem. Spousta lidí, kteří vidí jen překrásné kostely a velkolepá umělecká díla, jež za sebou středověk zanechal, dokáže docela výmluvně srovnávat naši vlastní nechutnou civilizaci, její věčný spěch a výfukové plyny z nákladních vozů, s městy, jaká se stavěla před tisícem let. Jenže všechny ty středověké chrámy byly bez výjimky obklopeny ubohými chatrčemi, vedle nichž vypadají naše moderní činžovní domy jako přepychové paláce. Je pravda, že urozeného Lancelota ani stejně urozeného Parsifala (slavné hrdiny z družiny krále Artuše) neobtěžovaly benzinové výpary. Zato znali řadu jiných pachů, vesměs připomínajících neuklizený dvorek s hnojištěm uprostřed: zápach hnijících odpadků vyhazovaných přímo na ulici, zápach prasečích chlívků nastavěných kolem biskupského paláce, zápach nemytých lidí, kteří zdědili kabát i klobouk po dědečkovi a nikdy nepoznali dobrodiní mýdla. Nechci vám tady předestřít příliš odpudivý obraz. Když se ale dočtete ve starých kronikách, že francouzský král vyhlížel z okna svého paláce, a tu se mu udělalo mdlo z pachu prasat rozrývajících pařížské ulice, když najdete starý rukopis, kde se podrobně vypočítává, jak to vypadalo při epidemii moru či neštovic, tu začnete chápat, že 'pokrok' není jen chytlavý výkřik, který používají moderní autoři reklam."

VAN LOON, Willem Hendrik. Dějiny lidstva, dopl. vyd. Praha : NLN, 2000. ISBN 80-7106-417-3. Kapitola 35, s. 98-99.